Poslední bitevní akcí letošní sezóny pro nás byla Chropyně 1643, kde jsme se koncem září postavili švédským útočníkům a hrdinně bránili chropyňský zámek. Jak to dopadlo? To si přečtěte v následujícím článku.

Historické slavnosti města Chropyně, jak zněl oficiální název celé akce, začaly v pátek 24. 9. 2010 příjezdem vojsk a jejich následnému táboření na plácku u zámku.  Vrcholem pátečního programu byl večerní ohňový průvod vojska městem. My se ho účastnili také, byť v poměrně prořídlé sestavě, což mi také vyneslo honosnou pozici praporečníka v předních místech celého průvodu (to je oproti mému obvyklému postavení obyčejného blátošlapa s píkou či mušketou docela pokrok). A mimo jiné mi díky vlajce odpadla povinnost nést nedůvěryhodně vypadající pochodeň nápadně podobající se té z Knížecího holdování.

Pakliže byste po mně chtěli hodnocení průvodu, dávám mu deset hvězdiček z deseti, čemuž výraznou měrou přispěli bubeníci z Cornety Grisea, jejichž výkon si zaslouží potlesk. Oproti arytmickému bubeníkovi z Rajhradu [link na článek] byl tohle naprostý ráj. Navíc nám přálo příjemné počasí a přiměřená délka okruhu po městě. Svou roli bezesporu hrálo i to, že jsme byli posíleni výbornou večeří v místní hospodě (a konstatovali fakt, že fotbalová Slavia jde do kytek). Na rozdíl od ostatních jednotek jsme nezůstali přes noc, ale jeli domů, takže jsme se neúčastnili ani dopoledního programu následujícího dne a dali se dohromady až později, odpoledne. I tak jsme ale pár vystoupení ostatních skupin stihli, a kdo chtěl – a zrovna neprodával naše kalendáře – mohl se jít podívat, co pěkného nabízí prodavači na stáncích.

Samotná bitva se nesla v komorním hávu, žádné velké manévrování jednotek, žádné vyjednávání příměří či poprava vojáků. Jakožto obránci zámku jsme se společně s Magnou Moravia potulovali před jeho dřevěnými hradbami mezi kartonovými domky a kostelem (vážně to všechno bylo dost povedené), když v tu ránu k nám přiběhl náš zvěd se zprávou, že se blíží švédská vojska. Tím naše potyčka začala, drželi jsme se statečně, nicméně nakonec nás nepřítel zatlačil do bezpečí hradeb, odkud jsme odráželi jejich útoky jak střelbou z mušket, tak i hradebnicí.

To Švédy rozběsnilo natolik, že nám začali podpalovat domky i s kostelíkem a v bitevním běsu se pokusili strhnout naši bránu. Povedlo se jim to. Ale my jsme věděli, že pravda je na naší straně, a tak se z našich trochu prořídlých zformulovala úderná síla, jež rozmetala protestantské psy a zahnala je na útěk kamsi do lesů obklopujících Chropyni. Jakožto vítězové jsme měli právo odnést si nějakou kořist, přičemž se nám za malou chvíli podařilo nashromáždit tolik zbraní a dalších věcí, že bychom si z toho jako správní dragouni mohli dovolit koupit koně. Žel, před závěrečným defilé jsme všechny věci vrátili obživnuvším Švédům a udělali si čestné kolečko kolem diváků.

Jako na povel se po závěrečné řeči spustil deštík, který se změnil v husté provazce vody ještě předtím, než jsme se všichni stihli dostat do bezpečí hospody, kde se podávala večeře a mohli jsme tam oslavit naše další vítězství.