Bavorské město Kronach je známé ve světě především jako rodiště známého malíře Lucase Kronacha, méně se však ví, že se zde nachází největší německý středověký hrad (pevnost) o rozloze 23,6 ha.

   Poprvé se v písemných pramenech objevuje zmínka o Kronachu v roce 1003 a již v té době se na kopci nad městem tyčil hrad, jehož název Rosenberg je doložen v listině z roku 1249. Tehdy to už byl pevný kamenný hrad, jehož nedobytnost měla zaručit i nová obvodová hradba zbudovaná roku 1484. V letech 1572 - 95 se objekt nadále rozšiřuje a z hradu se pomalu stává pevnost s půdorysem pentagonu. Během 17. století byla nadále zvyšována odolnost opevnění, což se zúročilo v letech 1632 - 34, kdy byly město i pevnost neúspěšně obléhány švédským vojskem. V této pro město nejtěžší době se proslavili svou odvahou kronašské ženy, které na nepřítele vrhaly z hradeb velké množství kamenů (jejich udatnost prý nahrazovala pohlednost ?).

   Roku 1699 se za knížete biskupa Franze von Schöborn mění Rosenberg ve skutečnou bastionovou pevnost, na jejíž stavbu byl použit místní pískovec, ze kterého je postavena mj. řada památek po celém Německu.

   Roku 1806 císař Napoleon počítal s pevnostní jako s důležitým bodem v plánech tažení proti Prusům a do Rosenbergu nakvartýroval francouzskou posádku.

   O 61 let později ztrácí Rosenberg statut pevnosti, a tak jej roku 1888 kupuje město za 32 000 marek jako nemovitost bez vojenského využití. I přes tuto skutečnost jej armáda ve 20. století ještě dvakrát využila. Za 1. světové války zde byl zřízen zajatecký tábor pro spojenecké důstojníky (v letech 1917 - 18 zde byl vězněn i Charles de Gaulle) a od roku 1944 se v pevnosti vyráběly díly pro raketové Messerschmitty Me 163. Po válce pak pevnost sloužila jako utečenecký tábor.

   V současné době je v jádru umístěna (od roku 1980) galerie francouzského výtvarného umění a návštěvníci si mohou prohlédnout i důmyslný fortifikační systém, který až do poloviny 19. století poskytoval ochranu lidem z širokého okolí a díky kterému nebyl Rosenberg nikdy dobyt.