Článek pojednává o podrobnějším seznámení s dobovou výzbrojí Biskupských manů, zbroj používá naše šermířská skupina při svých ukázkách a vystoupeních. Zbraně a zbroj, které skupina používá, jsou většinou kopiemi originálů umístěných ve sbírce na zámku Chropyně.

Palné zbraně

   Vojenská doutnáková mušketa ze 17. století a její části. Vojenské muškety jakožto materiál spotřební musely být maximálně jednoduché, spolehlivé a levné. Obejdou se proto často bez jakéhokoli zdobení. Mušketa se skládá ze tří hlavních částí - hlavně, pažby a zámku. Hlaveň je ráže 18 - 19 mm, má kónický tvar, může mít hraněnou nábojovou komoru, v pažbě je uchycena na 2 či 3 závěsech, které jsou k hlavni připevněny rybinou. Komora je uzavřena dnovým šroubem. Vedle komory je pod zátravkou pánvička se zavíráním a krytem oka. Délka hlavní je zpravidla přes 1 metr.

Doutnákový zámek

   Zámek doutnákový (luntový) byl ve své primitivní podobě znám již na konci 15. století a zdokonalené modely se vyskytovaly ve výzbroji až do konce 17. století. Jeho princip je velmi jednoduchý - spoušť působí na páku, která sklápí kohout, v jehož kleštinách je založen doutnák, k pánvičce. Doutnák pak zažehne jemný prach na odkryté pánvičce, plamen prošlehne zátravkou a iniciuje dávku prachu v nábojové komoře. Spoušť je chráněna lučíkem. Hlaveň je kromě již zmíněných úchytů přichycena k pažbě i pomocí šroubu, jenž hlavičkou přidržuje přední část lučíku, prochází kolmo nahoru pažbou a prochází závitem v zadní části dnového šroubu. Zámek k pažbě přichycují dva šrouby.

   Pažba je jednotná, tzn. předpažbí je spojeno s hlavištěm. V předpažbí jsou vydlabány 2 drážky - širší horní slouží k uložení hlavně, spodní je lůžkem pro nabiják. Muškety ve sbírce mají celkem 3 typy jednotných pažeb - nejstarší je pažba holandského typu (od konce 16. století), novější je raný typ francouzské pažby (od 1640) a nejnovější je raný typ pažby s válcovým krkem a vysokým hřebenem. Skupina používá muškety s posledně jmenovaným typem pažby, která byla typická pro konec Třicetileté války a války turecké. Pažby jsou vyrobeny z bukového či ořechového dřeva. Nabiják je oproti originálu (dřevěný s železným zakončením) z praktických důvodů kovový s mosaznou koncovkou.

Chladné zbraně

   Zbraně ve sbírce jsou definovány jako jezdecké palaše. Celková délka se pohybuje kolem 100 cm, šířka čepelí v rozmezí 3,2 - 3,8 cm. Jílec se sestává ze dvou prutů zdobených kuželkami spojených prutem třetím, záštitný list je bez jakéhokoli značení, spojený s palcovým kroužkem. Rukojeť je dřevěná, bez opletu či opletená drátem. Palaš, jehož název k nám přišel z východu (Turecko), byl lehčí než meče a těžší než šavle. Palaše z pozdějšího období se již více přibližují šavli, takže se mění i technika boje chladnou zbraní. Píky, stejně jako pikenýrské zbroje, sice nejsou ve sbírce obsaženy, nicméně pro demonstraci dragouna jako i pikenýra používáme i tuto dřevcovou zbraň. Oproti klasické pěchotní je o poznání kratší a měří jen 4 metry.

Přilby

   Ve sbírce je zastoupeno několik přileb typu sturmhaub, většinu však tvoří tzv. pappenheimky (které používá i naše skupina) v několika základních modifikacích. Pappenheimka dostala svůj novodobý název podle císařského generála Pappenheima, jehož jezdci nosili právě tento typ přílby, v té době zvané šišák. Typický je sférický či vyhrocený kónický zvon, který je lemován plochým pasem. Po stranách jsou na řemíncích umístěny lícnice. Zátylek chrání lamelový kryt tvořený 3 a více lamelami, přičemž poslední je výrazně delší, často je po obvodu zdoben nýtky.

   Otvorem ve štítku prochází posuvný nánosník, který byl při střelbě vytahován nahoru. Zvon, lemovaný pasem, je zpevněn kanelami a nahoře doplněn kroužkem. Nánosník je v horní části zakončen stylizovaným lipovým listem. Velké lícnice kryjí i část obličeje, zčásti však omezují ve výhledu do stran (periferní vidění). Některé další přilby tohoto typu mají lícnice podstatně menší. Do budoucna plánujeme pořízení, zvláště pro pikenýry, přileb typu birnhelm jako ukázku dalšího typu užívaného v našem regionu.

Plátová zbroj

   Pomineme-li zbroj zjevně cizozemského původu (např. uherský kyrys), nacházejí se ve sbírce dva druhy kyrysů lišících se především tloušťkou použitého materiálu. Jednak se jedná o zbroj z tenčího plechu, např. jeden z kompletů má hmotnost 3,3 kg, jednak o zbroj,Plátová výzbroj jejíž zadní plát váží 5,8 kg, přední (nastřelený) má hmotnost 8 kg. Ve skupině samozřejmě používáme lehkou variantu s hmotností kompletu kolem 5 kg. Plátová zbroj je tvořena předním a zadním dílem jezdeckého kyrysu, jehož přední díl bývá někdy nazýván „husí břich”.