23.8. 1645 odtáhli Švédové od bran Brna za doprovodu petrovského zvonu. Jak to dopadlo o takřka o 365 let později, kdy se obě armády opět střetly?

Den Brna je již tradiční slavností této moravské metropole, která probíhá po tři dny a vrcholí bitevní rekonstrukcí. Naše skupina se akce účastnila jak loni, tak i letos – fotky z roku 2009 si můžete prohlédnout ve fotogalerii a report z letošku naleznete na následujících odstavcích.

Oproti minulému ročníku se bojiště přesunulo ze Špilberku na Zelný trh, což na jednu stranu vzbuzovalo trochu obavy, vzhledem k tomu, že toto náměstí je permanentně rozkopané, ovšem jedním dechem je třeba dodat, že to bylo hned vedle radniční budovy, kde všechny skupiny sídlily, takže jsme byli ušetřeni delších pochodů městem. Sobotní dopoledne se neslo v poklidném duchu; po deváté hodině byl zahájen průvod městem (nutno dodat, že poměrně krátký), po jehož skončení si každý mohl až do třetí hodiny odpolední dělat to, co chtěl.

Největší úspěch však u kolemchodídích lidí sklidilo postavení pík do trojnožky, které jsme pro velký úspěch zopakovali i těsně před bitvou

Někdo šel prozkoumat stánky rozmístěné v Radniční ulici a koupili si všechno možné, od trdelníku, přes přívěsky a náramky, až po dřevěné meče či keramické hrníčky (čiliže typický sortiment lidových jarmarků). Někdo se šel projít, aby mohl obdivovat krásy Brna, zatímco jiní využili volný čas k odpočinku a těm úplně nejlepším se dokonce podařilo i usnout (byť uznávám, že pololeh na židlích v jednom ze sálů budovy nebyl moc příjemný; dobře mi tak, v noci se má spát, ne hrát videohry). Kolem dvanácté hodiny vojska začala shromažďovat k obědu, který představoval řízek s bramborovým salátem. Jak bylo později prohozeno u našeho stolu, kdo nikdy nezkusil krájet řízek dřevěnou lžící, jako by nežil. Ovšem tento řízek se jevil jako tuhý protivník i proti klasickému příboru…

Poobědovou pauzu opět vyplňovalo volno, nicméně většina naší jednotky se rozhodla skoncovat s nicneděláním a raději si zopakovala rozkazy a naučila se manévrovat. Největší úspěch však u kolemchodídích lidí sklidilo postavení pík do trojnožky, které jsme pro velký úspěch zopakovali i těsně před bitvou. Ta začala s mírným zpožděním, protože bylo třeba odtáhnout dvě auta, z nichž jedno stálo přesně na místě, kam si mělo za pár minut stoupnout dělo.

Naše místo bylo pravé křídlo, kde jsme naneštěstí stáli hned vedle děla, což se neobešlo bez několika zalehlých uší a jednou nám naši spojenci vystřelili přímo do zad

Scénář bitvy jsme probrali ještě před tréninkem s píkami; stejně jako loni i tentokrát jsme byli nuceni postavit se na stranu našich odvěkých nepřátel Švédů. Tentokrát jsme si s sebou ale raději nebrali vlajku, takže to snad nebylo tak do očí bijící (i když ty červené mundůry nejsou zrovna typickou barvou pro severskou zemi se sídlem ve Stockholmu – pominu-li Altrot regiment). Vzhledem k tomu, že jsme byli jediní pikenýři na bojišti a neměli jsme tím pádem protivníky (teď mě napadá příměr „přirozené nepřátele“), omezil se náš pohyb na dorážení na palisádu, za níž do nás stříleli obránci. Naše místo bylo pravé křídlo, kde jsme naneštěstí stáli hned vedle děla, což se neobešlo bez několika zalehlých uší a jednou nám naši spojenci vystřelili  přímo do zad. Nicméně v boji se děla hodí, a to za dočasnou ztrátu sluchu stojí!:o)

Zhruba v polovině bitvy jsme se poprvé dostali i na útok chladnými zbraněmi a co čert nechtěl, mimo jiné jsem v této potyčce hrdinně padla i já. Šikovně tváří k zemi otočená na druhou stranu než se bojovalo, takže jsem si mohla jen domýšlet podle scénáře to, co se za mnou právě děje. Ve zkratce… prohráli jsme. Brňané se zase ubránili (ovšem je třeba dodat, že místy měli namále!) a my se museli se sklopenými hlavami stáhnout. Ovace od diváků jsme však pochopitelně sklidili všichni.

Brňané se zase ubránili (ovšem je třeba dodat, že místy měli namále!)

Po bitvě jsme se všichni zase přesunuli zpátky do městské radnice a následovala porada na téma „vážně se musíme účastnit večerního pochodu městem?“. Čas do večeře jsme opět vyplnili procházením/spaním/povídáním, abychom se ke své radosti posléze dozvěděli, že na večerní pochod nemusíme – jen si skočíme na večeři (kuřecí řízek s rýží – skvělá náplast za vzdorující oběd), naložíme všechno vybavení do auta, naložíme se sami a jedeme domů. A tak se také stalo.

Závěrem nutno dodat, že počasí nám přálo. Sice bylo horko, ale když si vzpomenu na loňský rok, nezbývá, než nad tím mávnout rukou. Celkově vzato to byla povedená bitva, a pokud jste nás nestihli spatřit v akci, budete mít možnost již tuto sobotu v Rajhradě u Brna.